Příznaky rakoviny prostaty a časné varovné signály, které je třeba sledovat

Aspartátaminotransferáza, běžně známá jako AST, je enzym nacházející se primárně v játrech, srdci, svalech a ledvinách. Když dojde k poškození nebo onemocnění buněk v těchto orgánech, AST se uvolňuje do krevního oběhu, což z něj činí cenný marker pro detekci poškození tkání. Krevní test měřící hladiny AST pomáhá zdravotnickým pracovníkům vyhodnotit funkci jater a diagnostikovat různá onemocnění postihující játra a další orgány.

Test AST je často předepisován jako součást komplexního metabolického panelu nebo panelu jaterních testů. Lékaři tento test obvykle požadují, když pacienti vykazují příznaky jaterního onemocnění, jako je žloutenka, tmavá moč, bolest břicha, nevolnost nebo nevysvětlitelná únava. Používá se také ke sledování pacientů se známými jaterními onemocněními, těch, kteří užívají léky, které mohou ovlivnit játra, nebo jedinců s rizikovými faktory pro jaterní onemocnění, jako je nadměrná konzumace alkoholu nebo virová hepatitida. Kromě toho mohou být hladiny AST kontrolovány, pokud je podezření na poškození srdce nebo svalů.

Normální hladiny AST se obecně pohybují v rozmezí 10 až 40 jednotek na litr krve, ačkoli referenční rozmezí se mohou mezi laboratořemi mírně lišit. Zvýšené hladiny AST mohou indikovat poškození jater v důsledku onemocnění, jako je hepatitida, cirhóza, steatóza jater nebo rakovina jater. Vysoké hladiny mohou také být důsledkem infarktu myokardu, poškození svalů nebo určitých léků. Když je AST zvýšená, často se měří společně s dalším jaterním enzymem zvaným alaninaminotransferáza neboli ALT. Poměr mezi AST a ALT může lékařům pomoci určit konkrétní příčinu poškození jater, protože různá onemocnění produkují různé vzorce zvýšení enzymů.

Krevní test AST vyžaduje jednoduchý odběr krve ze žíly, obvykle z paže. Zpravidla není potřeba žádná speciální příprava, ačkoli pacienti by měli informovat svého lékaře o všech lécích a doplňcích stravy, které užívají, protože některé látky mohou ovlivnit výsledky. Test je obecně bezpečný s minimálními riziky, jako je mírné podlití nebo nepohodlí v místě vpichu. Výsledky jsou obvykle k dispozici do jednoho až dvou dnů a měly by být interpretovány zdravotnickým pracovníkem v kontextu dalších výsledků testů a klinických nálezů.